Střípky z nory 

(aneb Lojzík bloguje)

Jak to všechno začalo...

A je to tady!
Po roce práce, vychovávání dvounožců, přerovnávání bytu, udržování správné hierarchie... To přišlo! Teda nepřišlo, přijde! Bude to chlupaté, mrňavé a bude to HOLKA! Chápete??? Neuvěřitelné! Můj životní prostor, který jsem tolik budovat a hlavně rozpínal.... Veškerá námaha byla k ničemu. I když vlastně záleží na úhlu pohledu. Možná bych ji mohl naučit, kdo má v MÉ smečce jaké místo a třeba bude i legrace.... No ale každopádně se mi to nějak nezdá. Jo, procházky s ostatníma, to jo. Poškádlit, pohonit, pohrát si... ale mít to doma? Ještě malé? Už teď mi stačí jak dvounožci hlídají to divné baculaté, chlupaté, pískající a to druhé ještě chlupatější dupající ale zato s krásnýma ušima, do kterých jsem jednou kousl a to jsem neměl dělat (jo, to si pamatuju jako dnes). Brrrrr. Se panička mooooc zlobila. 
No, ať to bude jaké chce, každopádně ji musím upozoznit na záludnosti naší smečky. Ten největší- páníček- ten je fajn. Moc se nezlobí, jen nemá rád bobany jinde než v záchodku. Přísně zakazuje vyhrabávat hlínu z toho krásně velikého květináče (i to se dá obejít, v případě, že páníček není doma. Panička totiž vždycky něco ještě dělá a hned si nevšimne:-)... Na pár hrábnutí tak čas občas zbývá. ) Mno jinak tenhle tvor rozmazluje. Jo jo, to není jako panička.Ta má ráda pořádek a hlavně poslušnost. Nesnáší zajímavé výlety do skříní (výborná je ta v kuchyni pod dřezem a naproti), ale ta mě zase bere často na procházky, spím u ní v náručí. A dobroty mi dávají oba. Pozor! Páníček mě rád koupe. Bojoval jsem, bojoval.... ale prohrál a tak raději dělám odevzdaného. Ať má radost. Jo a zapoměl bych. To nejmenší dvounohé.... s tím je legrace. Když si chci hrát, utíká a směšně u toho výská. Takové pseudo fretčí chování. 
A vlastně to ani není tak špatné, že tu bude fretčí ženská a malá! Příště ji třeba zase naučím, jak rychle a účinně přerovnat celý byt během 5 minut.

Tak šel čas...

Ahoj tchoříci a tchořice...

Nějak se mi nechce do pelíšku, a tak tu mám pro Vás několik novinek z mojí smečky. 
A hned ta první a nejmilejší je o tom novém tchořátku. Včera si mě panička vzala do náruče a do ouška mi zašeptala, že to nové maličkaté bude nejspíš albínka, která se jmenuje Brusinka! Brůsa, Bery, Brusina, Brusátko... prostě malá píďa... 
Další důležitá fretčí věc, která se mi moooooc líbí, je fakt, že dvounožci, mě z nepochopitelných důvodů, vynesli všechny věci z jednoho pokoje do obýváku (tak tomu říkají). Teda freťule, můžu jenom doporučit. Tolik skrýší, útočišť... Můžu si přenášet, co chci, kam chci. Dorážet, hrát si, povídat, no prostě super. Jen tak mimochodem na svoji obhajobu musím podotknout a hlavně vysvětlit jednu fretčí věcičku! Tyto bojové, no spíš senzační, podmínky jsou podle páníčků nepořádek.... no nechápu... za nepořádek spíš považuju stůl plný papírů, skleniček. Nechápu, že vždy, když se pustím do úklidu typu, šupky do zoubků a bum na zem, okamžitě se dvounožci zlobí. (Přiznávám, že tuhle ten krásný modrý talířek dopadl na zem s takovým podivným ale zajímavým zvukem a panička ho sbírala po více kusech. No aspoň se o něj nemusí hádat:-) ) Ale budiž! Také se mi podařilo proniknout do té prázdné místnosti. A co nevidím! Hned uprostřed krásně nastavená igelitová taška. Jasně, že jsem hned musel prozkoumat, co v ní je! Šustila, krásně se v ní hrabalo... náhle... pšik, pšik.... prášilo to a lezlo hrozně do čumáčku. A co nevidět jsem bručel v pelíšku. Ani nevím čí ruka mě hňapla, zlobila se a vrátila do klece. Uznávám, bylo to nepříjemný, mít prach i za ušima, ale stálo to za to! (poznámka č. 1: Dveře už zamykají)
K dalšímu důležitému objevu jsem dospěl na naší pravidelné procházce. V krásně voňavé, čerstvě posekané trávě se výborně noruje... ( a otírá ten prach). Nějak mě ta vůně povzbudila a tak o kousíček dál mě zaujala šumící voda z potůčku. Jasně jsem dával najevo, kam se chci tentokrát podívat. Nejdříve dvounožkyně odolávala, ale nakonec jsem ji přemluvil a sešli jsme se podívat na samý okraj té bublající vodičky. Chvíli jsem okukoval nové místečko, jemně smočil čumáček. Krásně to chladilo, no ale packy jsem tam raději nestrkal. Pečlivě jsem probádával blízké okolí, když mě najednou zaujal bzukot. Kouknu nahoru a co nevidím, takovej malej zajímavej strom. Tak odpovídající mé délce. Tak co, povídám si, zkusím na něj vylézt.... postavím se... opřu... a... bum... půlkou tělíčka se koupu... prskám... couvám... je opravdu studená! No, strom to asi zrovna nebyl, bylo mi divné, že nemá tu krásně drsnou kůru, ale jen zelený stonek. Brrrr, když si vzpomenu. Doma jsem raději zalezl do pelechu, utíral se, lízal... No příště to zkusím zase jinak.
 Perlička na závěr. Když mě dnes panička pustila a já dal všem dobré ráno, chtěl jsem se ještě jednou přívátat i s ní. Zrovna mi sypala do záchůdku to nové sypání, které se tak perfektně vyhrabává, něžně jsem ji popotáhl za ponožku a ejhle... lekla se a půl pytle vysypala vedle. Soucítil jsem s ní... po ránu... a tolik práce... než stačila dojít pro koště a lopatku... chtěl jsem pomoci a rozhrabal tu senzační věc po celé chodbě! Jen doteď nevím jestli tolik dováděla jako já ze zlosti nebo radosti!

Fretčí hygiena...

Tak takhle na ně!

Brý večer freťule!

Já dnes jen tak na skok....
Se totiž musím pochlubit, chi chi... Dneska se totiž zázrakem ujala toho nepříjemného mydlinkování ve vaně panička. No co, už od rána tu chodila, pořád se mračila... ani mě odpoledne ani ráno nepustila  . Takže jsem navečer vyběhl z klece, tryskem a s důrazným povídáním proletěl byteček. Na chvilku jsem zalezl do své nejtajnější skrýše a vesele si tam chroustal předevčírem ukradené grahamové tyčinky  . Mňam, celkem dobrý lup.
Takovej divnej den, všichni bez nálady, jen já bych skotačil, a tak jsem šel zkontrolovat chlupané tlusté a chlupaté ušaté... To se paničce moc nelíbilo, chjo
Ňafla mě do náruče a už si to štrádovala se mnou do těch tolik nenáviděný dveří. Využil jsem poslední příležitosti útěku a zalezl ji do kapuci u mikiny. Pevně jsem věřil, že pochopí moje smířlivé gesto.... nepochopila a šup, už jsem se celý mokrý drápal z vany ven. Naštvalo mě to! Co si myslí? Já jsem teď uraženej.... však uvidí...
Snášel jsem tu voňavou potupu... však můj čas přijde. Namočit, namydlikovat, vydrbat, smýt a vyždímat... Pečlivě jsem držel a dvounožka si jen spokojeně pobrukovala.... a mám ji... při ždímání jsem pevně zatnul všechny fretčí svaly a když mi otírala zadeček a ocásek..... šuuuuup.... pustil jsem to! Hnědé i smradlavé! Jupíííííí.... Teprve teď začla pravá legrace. Co na tom, že celý koupací proces se opakoval znova.... užil jsem si ho naplno se všemi taškařicemi...
Jo.... a zaslechl jsem něco v tom smyslu, jak říká panička dvounožcovi, že příště mu práci brát nebude 

Lojza tatínkem :-)...

Ahoj milí tchoříci a tchořice!

Tak jsem po dlouhééééé době opět zpět. Si to nedovedete představit. Tolik novinek. A asi začnu pěkně ad začátku.

Takže novinka číslo jedna! Jsem už přes měsíc (nebo dva) táta na plný úvazek. No a abych se předvedl samozřejmě jako fretčí kapacita, přijal jsem Brusinku zcela gentlemansky. Očuchat, omýt, zatáhnout do pelíšku. Dvounožci čučeli, chi! Si snad mysleli, že mě přemstí? Ani náhodou! Ze začátku to mrně pořád jen spalo, a tak jsem se ujal jeho (tedy její) fretčí výchovy. Jen taková malá vsuvka, voní jako fretka, kouše jako fretka, hraje si jako fretka.... ale ta barva! Asi nějak zesvětlala, nebo co. Já ani moji kamarádi takou barvu nemají a do té doby jsem ani takovou podobnou freťuli nepotkal. Ale asi tahle nemoc je přenosná, Borůvka ( a to byl pěkný podfuk od dvounožců) je taky taková a co víc... kámoška Charlii dostala taky prtě a to už je vůbec takové divné! Šedivo bílé, prý stříbrné. No považte, co to je za zvyky, stříbrná fretka, copak je snad kovová???  
Tak a teď k tomu největšímu skoku. Za dva dny přibylo k mrněti jedna mrně dva! Chápete? Dva smraďochy. Nejdřív to pořád spalo a teď? Nedají mi kousek klidu. Svoje klady to ale má. Dostali jsme nový byteček! Ooooobrovskou třípatrovou voliéru s dvěma mezipatry. Máme tam hamaku, tunel, dvojitou hamaku, roury na prolézání, hračky.... prostě všechno. No ale aby nám dvounožci moc nezpychli, udělali jsme s holkama tajnou dohodu. Jeden bobeček do záchodku a dva vedle. Kdo ho udělá tak, že na něj páníčci hned nepřijdou, vyhrává. Děsná kvokačka.
Holky se pořád škádlí a taky nám přibyli i kamarádi. No můžu vám říct, že vedu rušný fretčí život. Takže moc času na škrábání sem není. Ale polepším se, slibuju. A když bude to moje lesní ovoce hodné, možná i je sem pustím. 

Tak prozatím kvok a trochu smrádečku do nory všem.
Lojza

A ještě jednou do čtvrtice...

Kvok do pelechů tchořata!

Tak jsem zase tu, chááá... ale pšššt... holky a panička chrundí, tak ať je nevzbudíte!!! 

A jako obvykle mám hned několik novinek...

1. Z Brusnice a Boriny jsou pěkné puberťačky. Já pryč drahé malé pídě, které na kvok poslouchá. Honí se, perou... každá vyrostla v krasavici jiného rázu. A v rodince se proslíchá, že na jaře snad já a Brusinka...  

2. Sotva jsem si stačil zvyknout na ty dvě, nadešel další den D, hodina H. A začalo to nevinně. Ju a musím uznat, že ten den jsem očka nezamouřil, takže můžu dát správný popis:

8:00- okolo mého bytečku se pohybuje cosi, co vzdáleně připomíná paničku... přízrak ranního vstávání
8:30- Ha! Z koupelny vylezla panička. Jde dát jako obvykle pusinku Lojzíkovi (to jako mě  ) a ženskému osazenstvu
9:00 papání s paničkou
10:00 Pozorování prvních neobvyklých jevů- Panička pobíhá neurčitě po bytě a telefonuje a telefonuje
11:00 Změna, zvoní telefon (tak aby jste věděli, jsem vzdělaný freťák. Miluji ovladače, mobilní telefony. Jen nechápu proč mi je berou, když se všemožně snažím vymačkat zoubky tlačítka  )
13:00 Tak a běháme- jenh nás panička pořád muchluje... Kdybych věděl proč asi...
14:15 Příchod dvounožce... bacha... berou chodící domeček a mizí kdesi ve dveřích
14:30 ale tak jooo.... jsem si zdřímnul noooooooo....
16:00 Návrat dvounožců... bacha útok!
16:15 Bacha panička už nás zase muchlá... a dole na zemi... pobíhá bílé cosi!!!

21:00 Bílé cosi je fretka?????!!!!! Ještě menší než byli ženský... a vyhublááá... ona nemá ráda asi papání....
21:20 Žere jak zjednaná... BOŽE!!!!
21:30 Chrní mi v pelíšku !!!!!

Závěr: Jsem bezdomovec, chudáček vyhublí a terorizovaný bílou chlupaticí!

O pár dní později: Jééé, freťule, já se asi zamiloval  . Už vím jaké to je... Něžně ji hryžu kožíšek, umývám ouška... Co se to se mnou děje???

Ta malá, v nynější době chlupatá koule sněhová, dostala jméno Ganéša, ale dvounožci na ní volají Gany, Gaňulo, Gandule! Zdá se mi to trochu vedle... no.... Ale každopádně se z ní vyklubala správná fretice a velice rychle dala najevo páníčkům, kdo tady velí!  

Spolužití s chlapem (očima dvounožkyně)
A poznatek do života: Od odříkavaného tchoře největší kus!!!

Spolužití s CHLAPEM (vsuvka dvounožkyně)

Spolužití s Lojzou v říji je nemožné. Jakmile ho pustím, už se dobývá někam kam nemá, vynadám mu, on mi na to odpoví syčením, odcupitá a já než se stihnu otočit, už zase provádí něco jinde. Takže to vydržím tak na pět, šest vyhubování a uklízení a pak ho odevzdaně zavírám, načež se položí do pelechu, hodí děěěěsně ublížený a smutný kukuč- jako já už to nikdy neudělám, se omlouvám- a já poslušně ťapu, abych ho pustila. Sotva ale pocítí svobodu, drapne po Borůvce, chytne ji a začne tahat po obýváku. Ta řve jak když ji na nože berou. Vstávám tedy odhodlaně z křesla, chytám Lojzu do zubů a vysvětluju, jak se nebohá Bori cítí. Ta zdrhá kamsi za skříně. Když Lojzu pustím, sedí mi u nohou, čumí na mě nahoru. Co mi tím říká ani nechci vědět! Mezitím si Brůsa hraje s Gany a Lojza, jakmile zjistí situaci, což mu netrvá ani vteřinu, sápe se po Gaňule, které pro změnu vřeští ještě vytrvaleji než Borinka. Chvíli se perou- Gany je zdatná drápající boxerka. Bori mezi tím stihla otevřít dveře s nádobím v kuchyni a hoví si v kastrolu. Lojza na minutu a na oko vítězí a táhne Gany za gauč. Už ji tam skoro má a ta nevím jakým přískokem uniká a hlasitě nadává. Lojza usykne a svým ladným medvědím skokem dopadá celou vahou na žvatlající Ganéšu. Dobrá, vyndala jsem Boru z hrnců a padím opět pohrozit Lojzovi, že jakmile toho nenechá, půjde do klece! Gany usoudí, že potřebuje někde vybít svoji zlost a něžně mě hryzne do achilovky! Pouštím Lojzu a koušu Ganu! Ta zalézá s nádávkami za skříň, kde vyděsí spící Brůsu, která v šoku vystřelí zpoza skříně a narazí přímo do Lojzy, který zvolil neutrální polohu rozpláclíka a přimhouřenýma očima vše pozoroval. Ten v mžiku ožije a zakusuje se do krku Brůsy. Nechávám tedy Lojzu i Brusinu osudu (už mě ale opravdu nebaví stále někoho od jiného odtrhávat) a jdu se pídit po Borině, která je nezvěstná. Prvním pohledem neshledám žádné stopy, a tak raději zbystřím sluch. Podivné škrábání se ozývá přímo z květináče, který páníček zadělal tak "že se tam opravdu ale už nikdo nedostane" . Vytahuji tedy Borinku očividně v dobrém rozmaru, celou hnědou od hlíny a špinavou jak prase. Na druhé straně pokoje se Lojza dobývá za skříň, u čehož škrábe koberec tak mohutně, že se celý párá. Za skříní nejspíš bude schovaná Brůsa před jeho choutky. Ganéšu nalézám ve skříny mezi zavařeninami. Odevzdaná chytám Lojzu, který to bere jako výzvu k honěné. V běhu chytám Gany a Brůsu a jdu je dát do pelechů. Lojzova zvědavost je nekonečná, jde se tedy podívat, proč nepokračujeme ve hře. Ještě třikrát se mi vyvlékne, ale po čtvrté ho pevně svírám a nesu do klece. Boru opět nalézám v hromadě hlíny s tím rozdílem, že ta je teď na podlaze. Šoupnu ji tedy do sprchy, Uklidím květináč, posbírám hračky a padnu na gauč. Není nad říjného chlapa!!!   

Velký den...

Jeden tchoří pšouk do nory všem!

Milé tchořadla, je mi velkým potěšením sdělit vám jednu úžasnou novinu.
Takže... ehm...  Stal jsem se již oficiálně velkým chlapem!!! (ty neoficiální akcičky připomínat nebudu, ještě by to mohli číst dvounožci  ) Své "první" jsem se chopil, tak jak se na freťáka patří.Sice uznávám, pár much to mělo, ale musel jsem to vypilovat pro svoje ženský.
Mno, aby jste věděli, je to tak. Sotva jsem pocítil první jarní kvokání a ty potvory spolusmrdící mi začali vonět, dvounožkyně mě přestěhovala na samotku  ! Ale jakým způsobem!?! Celou dobu na ně vidím a oni se ještě provokativně nastavují... Utrpení nezměrné...  . A pak se ještě diví, že má mužná postava jaksi chřadne z toho neustálého napětí.
8.3.2009 v neděli ale nastal můj den. Nebo spíše večer. Aby jste si nemysleli, datum jsem obšlehl z kalendáře, dvounožkyně je od té doby faaaaakt divná... A ono to bylo divné už od začátku. Všude frmol, pustit nechtěli ani mě ani potvůrky od naproti. Přípravy jak na svatbu.... to jsem ještě netušil, že na tu moji  Tedy pro srozumění, já prožívám jen svatební noc... zbytek mě nezajímá  .
Abych ale nezdržoval, prostě když mě konečně z klece vytáhli, dvounožec jako hlava rodiny ( tedy, až po mě) mě vzal a jal se otcovských povinností. Ukazoval mi veškeré skrýše, které v bytě vytvořil. No neodmlouval jsem, chtěl jsem mu udělat radost a tak jsem se zájmem poslouchal a zkoumal. Když ale panička vzala ven jednu z těch mých libě vonících samiček- Brusinku. Musel jsem ji za každou cenu mít. Jen dvounožci musí zdržovat focením  ...
Jakýpak saky paky, čapnul jsem ji a jal se pracovat. Chtěl jsem se pochlubit, a tak jsem se vrhnul na Brůsu uprostřed pokoje- jakýpak schovávání, se přeci nemám za co stydět. 
Freťule- kdyby jste jen viděli jak zírali!!! A jako džentlmen jsem ještě ve chvilce klidu dotáhl nevěstu k pítku, ať se osvěží... No co vám mám kvokat... panička mě zahrnuje dobrotami ještě dnes... Bože, jak ti člověci jsou necivilizovaný... ani nevědí jak správně na to a fretky aby je to učili....  
Cože to má udělat správný tchoří chlapák??? Postavit dům (smečku mám dobře organizovanou), zasadit strom (v hrabání kytek bych klidně mohl zastupovat na olympiádě) a zplodit syna ( tak snad aspoň jeden ze všech se povede). Takže tchořata, kvok a pšouk Váš Veliký Lojzan